Jste zde

Státní etalon tlakových diferencí

Název etalonu: Státní etalon tlakových diferencí

Kódové označení: ECM 170-6/08-037

Rok vyhlášení: 2008

Pracoviště: odd. 6013 ČMI OI Brno

Garant: Ing. František Staněk, Ph.D.

Počet zajišťovaných CMC řádků: 1

Mód:Rozsah:Nejistota (k = 2):
diferenční tlak100 Pa – 1 MPa1 Pa + 5∙10-5p

(za statických tlaků do 20 MPa)

(p je hodnota generovaného tlaku v pascalech)

Velikosti CMC jsou vyjádřeny v podobě rozšířené nejistoty s použitím koeficientu rozšíření k = 2 (pravděpodobnost pokrytí zhruba 95 %).

Základem etalonu je dělič tlaku (divider), tj. soustava tří souosých pístů. Prostory pod a nad středním pístem jsou naplněny plynem o požadovaném statické tlaku. Spodní je propojen s pístovým tlakoměrem pracujícím s olejovým médiem, jenž generuje tlak, který je dělen poměrem efektivních ploch pístů divideru. Protože velikost efektivní plochy středního pístu je nominálně 101-krát větší než u horního a dolního, je poměr mezi hydraulickým a diferenčním tlakem (dělící poměr) nominálně roven 100.

Diferenční tlak generovaný státním etalonem se vypočítá dle definiční rovnice:

Kde značí:

pd .......…....

diferenční tlak,

λ ...........….

deformační koeficient měrky,

α .......….....

koeficient teplotní roztažnosti měrky,

m .....…......

hmotnost přídavného závaží,

g ......…......

místní tíhové zrychlení,

p0......…......

tlak generovaný olejovým tlakoměrem,

αc ......….....

koeficient teplotní roztažnosti pouzdra,

ρa......…......

hustota vzduchu,

ρm......…......

hustota závaží,

T0 .......….....

teplota při počáteční rovnováze,

A0 ....

velikost efektivní plochy měrky při nulovém tlaku a referenční teplotě.

Etalon se úspěšně účastnil jednoho mezinárodního porovnání.

 

Obrázková galerie: